Lídrem Krasováků spolu je současná starostka Kateřina Lorišová.
Mám středoškolské vzdělání ekonomického směru, jsem OSVČ a působím v oblasti zemědělství. V minulosti jsem byla zastupitelkou a od roku 2019, byť s přestávkami, působím jako starostka obce Krasov.
Jaká jsem?
Považuji se za člověka vyrovnané povahy. Zakládám si na spravedlnosti, lidskosti a odpovědnosti. Mám ráda přesnost, pořádek a přehlednost. Potřebuji mít věci správně, dohledatelné a srozumitelné.
Možná jsem někdy až příliš důsledná. Ptám se, kontroluji, počítám a hledám souvislosti. Ne proto, abych někomu komplikovala život. Ale proto, že obecní peníze nejsou moje peníze. Jsou nás všech. A podle toho by se s nimi mělo nakládat.
Samozřejmě i já jsem jen člověk a mohu udělat chybu. Pokud jsem za dobu svého působení nějakou udělala, nikdy nebyla úmyslná ani vedená snahou obec poškodit nebo se na její úkor obohatit.
A právě v tom vidím zásadní rozdíl mezi tím, jak chci obec vést já, a tím, co jsem v minulosti nechtěla, aby se v Krasově opakovalo.
Proč jsem do toho v roce 2019 šla?
V roce 2019 jsem už nechtěla pouze přihlížet tomu, jak se s obecním majetkem a penězi nakládá. Chtěla jsem, aby obec byla vedena odpovědně, transparentně a především ve prospěch Krasova a lidí, kteří zde žijí.
Nešla jsem do vedení obce proto, abych z toho měla vlastní prospěch.
Šla jsem do toho s jasnou představou, že dobře vedená obec má sloužit především svým občanům. Že obecní majetek není ničí soukromý majetek a že každá koruna, která projde obecním rozpočtem, by měla mít své opodstatnění.
Chtěla jsem dát věcem řád, přehlednost a odpovědnost. Chtěla jsem, aby se věci řešily otevřeně, aby se problémy nezametaly pod koberec a aby se obec postupně posouvala dopředu.
A o to jsem se po celou dobu svého působení snažila.
Co se podařilo?
Rozvoj obce nejde ze dne na den. Projekty, dotace a investice jsou během na dlouhou trať. Často trvá roky, než se myšlenka změní v projekt, projekt v žádost o dotaci a nakonec ve skutečně dokončenou stavbu nebo opravu.
Přesto jsme se postupně posouvali.
Když jsem v roce 2019 nastupovala, bylo na účtech obce přibližně 11 milionů korun, a to po lesní kalamitě. Dnes má obec vytvořené finanční prostředky ve výši přibližně 35 milionů korun.
Neříkám tím, že cílem obce je jen hromadit peníze na účtech. Peníze mají především sloužit Krasovu.
Ale jsem přesvědčena, že nejprve musí být obec finančně stabilní, musí mít přehled o svém majetku, připravené projekty a jasnou představu, kam chce směřovat. Teprve potom lze odpovědně investovat a plánovat větší opravy a rozvoj.
A právě nyní podle mě přichází čas postupně tyto prostředky vracet zpět do Krasova – do cest, budov, obecního majetku, veřejného prostoru a připravených projektů.
Co chci dělat dál?
Chci pokračovat v práci, která má smysl a jejíž výsledky budou v Krasově vidět.
Chci dokončit rozdělané projekty a připravovat další. Chci postupně opravovat to, co bylo dlouhá léta odkládáno. Chci, aby obecní majetek sloužil lidem a neztrácel svou hodnotu jen proto, že se potřebné opravy stále posouvají.
Chci využívat dotace tam, kde to pro obec dává smysl. Ne proto, abychom získali dotaci za každou cenu, ale proto, aby Krasov nemusel všechno financovat pouze ze svého rozpočtu.
Chci také, aby obec zůstala finančně stabilní. Abychom dokázali investovat, ale zároveň se nedostali do situace, kdy budeme žít od jedné půjčky ke druhé.
A především chci, aby se v Krasově rozhodovalo s rozmyslem, odpovědností a s ohledem na budoucnost.
Protože starostování není práce na čtyři roky.
Každé rozhodnutí, které uděláme dnes, může ovlivnit obec na mnoho dalších let.
Jaké lidi chci mít kolem sebe?
Za téměř osm let ve vedení obce jsem poznala jednu důležitou věc.
Člověk, který chce pracovat pro obec, nemusí se mnou ve všem souhlasit.
Naopak. Jiný názor může být užitečný. Může člověka upozornit na něco, co neviděl, může otevřít další možnosti a pomoci najít lepší řešení.
Nechci kolem sebe lidi, kteří budou pouze přikyvovat.
Chci kolem sebe lidi, kteří mají vlastní názor, dokážou ho říct a zároveň si za ním dokážou stát.
Lidi, kteří mají jasné hodnoty a nemění své postoje podle toho, jak se to zrovna hodí, kdo má momentálně větší vliv nebo odkud právě fouká vítr.
Chci kolem sebe lidi, kteří budou mít odvahu říct: „Toto si myslím a za tím si stojím.“
A stejně tak očekávám, že pokud uděláme společné rozhodnutí, budeme za ním také společně stát.
Protože vedení obce není o tom, kdo se zrovna s kým spojí nebo kdo komu co slíbil. Je to o důvěře, odpovědnosti a o tom, zda člověk dokáže nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Nechci vedle sebe lidi, kteří budou jeden den něco prosazovat a druhý den tvrdit pravý opak jen proto, že se změnila situace nebo se jim to začalo více hodit.
Chci kolem sebe lidi, kteří vědí, proč do práce pro obec jdou.
Lidi, kteří chtějí něco vytvořit, opravit, posunout a zanechat po sobě výsledky.
Co nikdy dělat nechci
Nikdy jsem neměla ráda lži, chamtivost, krádeže ani nečestné jednání.
A taková prostě jsem.
Nikdy nechci vést obec způsobem, kdy by někdo využíval své postavení pro vlastní prospěch nebo nakládal s obecním majetkem tak, jako by byl jeho vlastní.
Nikdy nechci dělat rozhodnutí, která by byla výhodná pro jednotlivce na úkor obce.
Nechci se vrátit k tomu, aby se obecní majetek nebo peníze staly předmětem osobních zájmů.
A nikdy nechci mlčet, pokud budu mít pocit, že se děje něco, co není správné.
Možná je někdy jednodušší otočit hlavu, nic neřešit a mít klid.
Ale to není moje cesta.
Vždy budu raději stát za tím, čemu věřím, než mlčet jen proto, abych měla klid.
A co lidé, se kterými se neshodnu?
Ano, jsou lidé, se kterými společnou řeč pravděpodobně nenajdu.
Ne proto, že bych neuměla přijmout kritiku nebo respektovat jiný názor.
Jiný názor je v pořádku.
Nemohu ale souhlasit se způsobem jednání, kdy někdo místo komunikace, pomoci a hledání řešení čeká na chybu druhého a snaží se ji za každou cenu využít.
Každý může udělat chybu.
Důležité podle mě je, co udělá potom.
Já budu vždy hledat cestu, jak problém napravit, doplnit, opravit a posunout věci dál.
Protože pokud někdo ví o problému a místo snahy jej vyřešit se pouze snaží najít způsob, jak druhému uškodit, může nakonec poškodit především samotnou obec.
Případné sankce, náklady nebo škody totiž ve výsledku nenese starostka. Nese je obec a její občané.
A právě proto očekávám od lidí, kteří chtějí pracovat pro Krasov, především komunikaci, spolupráci a snahu hledat řešení.
Protože pracovat pro obec podle mě neznamená čekat na chybu druhého a využít ji proti němu.
Znamená to udělat vše pro to, aby případná chyba byla napravena a aby obec neutrpěla škodu.
Taková jsem
Nejsem dokonalá.
Mohu udělat chybu. Mohu se někdy mýlit. Mohu být někdy až příliš důsledná a možná i tvrdohlavá.
Ale vždy budu vědět, proč něco dělám.
Nikdy jsem do vedení Krasova nešla kvůli vlastnímu prospěchu.
Šla jsem tam proto, že mi na této obci záleží.
A pokud budu mít kolem sebe lidi, kteří to vidí stejně – lidi, kteří chtějí pracovat, komunikovat, nést odpovědnost, mít vlastní názor a zároveň si za ním stát –, pak věřím, že můžeme Krasov společně posunout zase o kus dál.
Nechci slibovat nemožné.
Chci pokračovat v práci, kterou považuji za správnou.
Odpovědně. Poctivě. S respektem k lidem i k obecnímu majetku. A vždy s cílem, aby Krasov byl dobrým místem pro život – nejen dnes, ale i v dalších letech.
Taková jsem já – Kateřina Lorišová.